Zavřela jsem se v kyselosti horkým lepidlem

V aktu sebekázně jsem své mužství zpečetil horkým lepidlem, přeměňujícím se v zařízení cudnosti. Pocit byl intenzivní, směs rozkoše a bolesti, když jsem objal svůj nový stav uvěznění.

Uprostřed křečí vášně jsem se ocitl ve svérázné nesnázi. Neuhasínající oheň ve mně vyžadoval únik, ale společenské normy a samozvaná omezení mě držely v zajetí. Přemožen tímto paradoxem jsem hledal útočiště v dočasném zařízení cudnosti, v kleci, která slibovala, že si podmaní mé tělesné touhy, dokud se nenajde vhodné řešení. Konvenční metody zajištění této cudnosti se však ukázaly marné. Frustrovaný a zoufalý jsem se uchýlil k netradičnímu řešení. Uzavřel jsem vchod klece horkým lepidlem a vytvořil vzduchotěsnou bariéru, která by trvala hodiny, možná i dny. Ten pocit byl neskutečný. Náhlá ztráta kontroly, neschopnost se uvolnit, to byla forma ponížení, kterou jsem dosud nezažil. Klec, nyní ozdobená mými vlastními stopami lepidla, se stala vězením pro mé mužství, důkazem mého neúspěšného pokusu o ovládnutí. Pohled na ni, poznání toho, co se skrývá, ve mně vyvolávalo vlny rozkoše a bolesti. Tato netradiční cudnost, tato domácí klec, se stala zdrojem jak muk, tak extáze, bizarní směsicí ponížení a vzrušení, která ve mně zanechávala touhu po dalších.